Tomáš Etzler strávil v Číně jako reportér sedm let své kariéry. Svůj čas, strávený v totalitním režimu nepromarnil. Kromě stovek reportáží, za které si vysloužil i mnoho zatčení (což lze v tamních podmínkách považovat daleko více za čest, nežli potupu), natočil i celovečerní snímek, který se běžné reportáži zcela vymyká. Všichni, kdož jsme před narozením do vínku „utrpěli“ alespoň špetku empatie tušíme, co se v ČLR děje. Pan Etzler atmosféru zmaru zachytil v její nejkrystaličtější podobě, na kontrastu téměř neskutečného příběhu oázy lidskosti ve formě dětského domova a všeobklopujícím prostředím systému, kde se z lidských bytostí stává dle Kantových slov pouze prostředek, nikoli účel sám o sobě. Reportér je ve svém zvláštním, mnohdy nespisovném, ale k dokumentu dobře padnoucím projevu skoupý na slovo, dává přednost emocím a představivosti diváka. O to více ale těch pár řečených vět zapůsobí. Méně bývá někdy více. Nyní je film přístupný v ivysílání ČT. Kdo si chce prohloubit pocit bezmoci a zároveň znalosti o režimu, který vládne jedné ze současných světových velmocí, neváhejte. Nemohu nedodat, že náš prezident Zeman má na věc odlišný názor. Dle jeho slov do Číny nejezdí poučovat o lidských právech, nýbrž učit se, jak stabilizovat společnost. Po shlédnutí dokumentu nabývá jeho teze tragikomických výšin.
